Milník – II.

   Je mrazivé ráno 15.12.2038. Probouzím se ve své chatrči a přemýšlím, jaký mě čeká den. Je to velmi důležité, protože svět již nepohání elektřina, ropa nebo plyn, ale myšlenky. Čím více myšlenek vytvořím, tím lépe se mi povede, myslet se jednoduše vyplatí. Mé myšlenky jsou zachycovány ve formě nepostřehnutelného aerosolu, který se neustále vytváří kolem mé hlavy a je každodenně odsáván speciálním lapačem a směrován do myšlenkového centra. Protože je každá myšlenka unikátní a dá se dobře třídit podle každého myslícího jedince, nastřádané množství a kvalita myšlenek vyjadřuje míru mého bohatství, ze svého myšlenkového účtu totiž čerpám a hradím všechny potřeby, které pro svůj nuzný život potřebuji. Každodenní odběr myšlenek není povinný, ale kdo myšlenky nedává, nemůže si ničeho dopřávat, a to je frustrující odraz spravedlnosti dnešní doby. Musím přemýšlet, abych přežil, kdo nemyslí, zahyne v bídě a zapomnění.

   Překonávám ranní lenost a vycházím ze svého nuzného příbytku ven. Otevírám dveře a zkoumám nejbližší okolí, pokryté řídkou ranní mlhou. Rozhlížím se kolem, abych si jako každé ráno uvědomil, že již nemám svůj andaluzský přímořský domek, ale že se nacházím na finsko-čínských hranicích, v rezervaci vytvořené pro české tradery. V terénu, který přehlédnu v několika vteřinách, pozoruji několik dalších chatrčí a domků, ve kterých bydlí nejen bývalí velikáni českého tradingu, ale i početná družina bývalých obchodníků. Celému areálu vévodí větší stavba, kterou jsme si přestavěli na českou hospodu a kde po vyčerpávající celodenní lopotě vzpomínáme na staré dobré obchodní časy. Ploty tady neexistují, protože jsme všichni z minulosti závislí na bezdrátovém připojení, chrliče napodobenin wi-fi signálů udržují zdejší komunitu v dosahu svého záření, nikdo se neodváží signál na svém ztrouchnivělém mobilu nebo nejrůznějším prehistorickém přenosném zařízení ztratit, protože je tak „vycvičen z minulosti“ s dokonalostí slintajícího Pavlovova psa. Ztráta signálu znamená dezorientaci, poblouznění a třeštění v mozkové krajině, ztráta signálu je pak to, co nás udržuje na vymezeném území s přijatelnou rozlohou.  

   Svět, jak jej známe, již neexistuje. Koncem dvacátých let tohoto století, začala ekonomika silně růst a největší společnosti rostly a požíraly ty menší a slabší, aby se nakonec staly samy jednotlivými ekonomikami. Tyto gigantické firmy nakonec začaly fúzovat mezi sebou, až vytvořily jedinou světovou společnost World Company, která zahrnuje kompletní světovou ekonomiku. Státy zanikly a staly se pouze pobočkami této firmy, území Česka například obsluhuje pobočka světové firmy s názvem „WC, odštěpný závod Česko“. Burzy zanikly, protože není co obchodovat, světovou společnost vlastní pět největších magnátů, kteří se o své vlastnictví nehodlají s nikým rozdělit, tito boháči mají zejména obavy, aby jim mazaní tradeři se svými promyšlenými obchodními finesami, kterým mnohdy ani sami nerozuměli, neutrhli něco z koláče jejich bohatství.   

   Svaz Českých Traderů byl zrušen a rozprášen, jeho členové a příznivci byli identifikováni a deportováni do těchto končin, aby na okolním světu nepáchali další materiální i nemateriální škody a nešířili prapodivné myšlenky o bohatství jednotlivce a osobní svobodě. Jsme klidní a vyrovnaní, nikdo již není nervózní ze svých špatných obchodních pozic, chybně zadaných příkazů nebo trestního stíhání za prodej stupidních tradingových ideálů. Spojují nás nejenom společné obchodních zážitky z dřevních dob, ale také nemoci, které jsme si při této činnosti uhnali. Téměř všichni trpíme chorobou z ozáření nekvalitními displeji dvacátých let, když tato nemoc je u každého rozvinuta podle toho, kolik hodin denně u obrazovek vysedával a nakolik se nechal vystavit těmto nebezpečným paprskům. První příznaky této choroby byly diagnostikovány na konci třicátých let a téměř všichni, co jsme tady, pociťujeme její příznaky, projevující se neurotickým přivíráním víček a roněním pálivých slz při snížené viditelnosti. Téměř každý z nás také trpí nějakou psychickou poruchou, vzniklou v souvislosti s tradingem: Tyto poruchy, jako diagnózy moderní doby, nebyly ale pojmenovány podle jejích vynálezců a objevitelů, nýbrž podle aplikací, které je způsobily, takže nikoliv Parkinson, Alzheimer nebo Tourett. Já například trpím „Syndromem selhání Excelovské tabulky“, která se projevuje nedůvěrou v jakékoliv, byť velmi primitivní a jednoduché výpočty. U kolegů jsou pak zejména rozvinuté Facebookie, jako patologické  závislosti na bývalých sociálních sítích nebo Platformitida, kterou si přivodili neustálým otevíráním, zavíráním a pozorováním svých obchodních platforem. Příznaky depresí z neexistence aplikací, které nás v minulosti provázely, jsou pak patrné téměř na každém z nás ve formě všemožných syndromů. Twitterův syndrom, NinjaTrader Defekt, Syndrom ztráty hesla k TWS, Spread-Chartová Tenze a Bloombergova stenóza pak velmi věrně ve svém názvu zachycují podstatu příznaků konkrétní duševních poruchy.

   Žijeme, jak umíme. Pracuji na pile a celý den u manuální práce přemýšlím, co jsem mohl v minulosti vymyslet a zlepšit. Myšlením při posouváním klád do katru si vylepšuji bilanci na svém myšlenkovém účtu a nemůžu se dočkat, až z něj večer v hostinci budu čerpat. Práce mě baví, vyrostl jsem na vesnici, takže mám ke dřevu a myšlení vrozený a zakódovaný vztah. Hůře jsou na tom kolegové pocházející z velkoměstských center a satelitů, kterým je práce cizí a zůstalo jim jenom to myšlení. Protože nejsou na těžší a kvalifikovanější ruční práci mentálně a fyzicky vybaveni, věnují se celý den sbírání mechorostů a lišejníků, ze kterých tradičními kvasnými postupy připravují nápoje, které v hostinci servírují za mírný poplatek k pravidelným traderským diskuzím. Tyto už nejsou vůbec nic obohacujícího, protože se zhusta jedná pouze o sekvenci vzpomínek na provedené obchody nebo směsice výkřiků o zmařených kariérách a snech. Příkladem může být včerejší sedánek, kdy bývalý prohnaný marketér neustále dokola vyjmenovával jednotlivé procentní položky číselné řadu postupného navyšování účastníků jeho tradingového kurzu, aby mu jeho spolustolovník, bývalý trader a makléř z Les & Louky, plácal pochvalně po zádech a vysvětloval, že to pro něj kdysi neznamenalo nic jiného, než rostoucí provize z uzavřených obchodů těmito kurzovými nešťastníky. „Na burze jsme si nehráli“ pokřikoval naopak vedle u stolu, ještě po třiceti letech neustále opálený sluncem od exotických moří, prošedivělý obchodní promotér na jednoho z mladších hostů hostince, který s ním velmi jasně nesouhlasil a mlátil o desku stolu svým tabletem, ve kterém prý ukrývá doposud nezveřejněný e-book s informacemi, které by jej bývaly přivedly mezi investiční světovou elitu. Štamgasťácký stůl u výčepu probíral své každodenní legrácky typu „…pamatuješ, jak jsem nakoupil monetu za třicet…“ a „…na jaře v osmnáctém jsem šel do aplu za kilo, voe…“ nebo organizoval různé sázky a soutěže, které by alespoň částečně vynahradili změnu množství adrenalinu v krvi, jako vzpomínky na jeho rozbouřené hladiny při držení nejrůznějších obchodních pozic. „Pokud ty ajťáci od Janečka porazí saláty z džejentý, platím rundu lišejníkovky celé hospodě“ byla například včerejší výzva k oprášení fotbalových dovedností osazenstev dvou nestále soupeřících chatrčí, kterou učinil tělnatý elegán, podle jehož robotů bruslil na začátku století nejeden prvoligový hokejista.      

   Pokleslá doba dává vyniknout pokleslým pudům. Absolutním hitem současného života v rezervaci je tak tradingová pornografie, která jde z „ruky do ruky“ a v zešeřelých místnostech v pozdních nočních hodinách velmi spolehlivě evokuje atmosféru let dávno minulých. Tato „zakázaná literatura“ ve formě uložených videí, obrázků, článků nebo dokonce ohmataných fyzických fotografií převážně zachycuje nejrůznější pochybná individua v nejrůznějších obskurních pozicích, jako je například ležérní popíjení long drinků za současného držení tabletu s otevřenou obchodní aplikací při západu tropického slunce nebo spouštění obchodního příkazu z chytrých hodinek horolezce nacházejícího se ve stěně Eigeru. Tento lehčí žánr má své peprnější sourozence ve formě ošumělých traderských příruček, vytištěných e-booků a obchodních doporučení renomovaných traderských a bankovních institucí nebo individuí, zvoucích na nejrůznější obchodní semináře nebo rozdávající nejroztodivnější rady. Oddávat se nyní čtení těchto historických materiálů je považováno za jednu z vyšších forem rozkoše, protože jen málokdo z nás si při „tradingové mobilizaci“ neopomněl do svého kufru něco podobného přibalit „na horší časy“. Tyto skvosty jsou dnes trháky, které mezi zdejší komunitou jdou na dračku za nemalé poplatky. Za absolutně hardcore záležitost je ale považováno sledování výjevů z nejrůznějšími luxusními automobily, jejichž sedadla a kapoty jsou pokryty hromadami bankovek nejrůznějších měn a nominálů nebo videosekvencí s prodavačkami, které po přečtení určitého článku na tehdejším internetu začaly vydělávat každodenně astronomické sumy, když každá z těchto prodavaček navíc vypadá, že ji při sprchování zůstanou suché nohy. Vlastnění, manipulace a šíření médií a zařízení s těmito nahrávkami podléhá přísné kontrole ze strany správy rezervace, protože nadužívání jejich sledování může i nyní, po mnoha letech bez obchodování, způsobit nikoliv bezvýznamná traumata.

 Crrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr, zvoní protivně budík u mé postele a já otevírám oči. Pohledem na ciferník zjišťuji, že je něco po sedmé hodině ranní a na displeji kalendáře svítí údaj 15.12.2018. Otírám si zvlhlé čelo a vyčerpaně civím dlouze do stropu. Nahmatám poslepu svůj Ipad a zadívám se do rozzářeného displeje. Poklepávám na „oblíbené“ položky a úlevně zjišťuji, jak se vyvíjí cena asijských akciových indexů a jaká je nálada na amerických futures. Přejíždím po displeji, nechávám si načítat oblíbené stránky a hledám náznaky dobrých nebo špatných zpráv. Nemohu si nevšimnout, že hokejovou extraligu sponzoruje Tipsport a mezi finsko-čínskou hranicí se stále nachází nemalé Rusko, budova NYSE v New Yorku pořád provozuje svou hru s nenulovým součtem a Česko stále existuje i se svou vykutálenou garniturou. World Company je pořád fiktivní společností z francouzské loutkové televizní show a prozatím nemá ambice vytvářet odštěpné závody. Nemusím jít makat na pilu, ale mohu si sednout za svůj stůl a nechat se ozařovat displejem monitoru do alelůja. Stále mám svůj bankovní účet a nemusím si nechávat odsávat své myšlenky nějakou futuristickou kraksnou. Facebook existuje tak, jak jsem ho znal ze včerejšího večera, aby na něm namistrovaní hejhulové stále prodávali své vize a natáčeli motivační videa, ve snaze prodat alespoň něco málo iluzí penězchtivým davům nebo zamindrákovaným existencím. Objem tradingové pornografie se zvětšuje, připomínaje sněhovou kouli valící se z příkrého svahu opravdového švýcarského Eigeru. Existence Svazu Českých Traderů není ohrožena, protože nakonec ani nevznikl a kluci z J&T fakt opravdu mají hobíkovský fotbalový manšaft, Martin pořád fotí ty svoje kávičky a Kovaříkovic kluci si pořídili po novém bavoráku. Ludvík vydal novou předraženou knihu, zatímco Zdeněk pořád rozhazuje svoje neuronové sítě a rozdává umělou inteligenci a bez veškeré srandy mi včera volala uštěbetaná obchodní zástupkyně z České spořitelny, abych si u nich otevřel tradingový účet. Je to obrovská úleva, svět je v naprostém pořádku!!!

   Poslední ranní zastávkou na stránkách na mém tabletu je www.dobretrejdy.com, kde užasle zjišťuji, že ji navštívilo k dnešnímu dni více než 105 tisíc návštěvníků. Rozhodl jsem se proto, že je správný čas napsat článek s názvem Milník II.  :c)